Giacomo Casanova je známý především maskou necharakterního svůdníka. Svého italského půvabu využíval k ošálení žen. Ty ovšem neobluzoval pro nic za nic. Nešlo mu jen o fyzické sblížení, ale především „šplhání“ po vyšších postech. Údajně měl svést 116 žen! Dokonce se ke svým činům přiznává: „Smál jsem se, když jsem našel své syny po celé Evropě.“ Se svým „prostopášnictvím“ neskoncoval ani poté, co se zamiloval do jisté „Henrietty“. Nejspíš se jednalo o jistou dámu z Provence. Její původ však není zcela jistý. Casanova nesnášel pocit, že nemůže mít každou ženu. Když ho jedna z francouzských kurtizán odmítla, málem spáchal sebevraždu.
Syn herců spisovatelem
Casanovy rodiče se věnovali herectví. On sám pracoval jako ředitel divadla. Ve svém životě si vyzkoušel také povolání knihovníka, vojáka, bankéře, sekretáře, informátora a část svého života se živil jako houslista. Nejvíce ho však lákala dráha spisovatelská. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří „Dějiny mého života“, „Historie mého útěku z vězení Republiky benátské, zvaného Olověné kobky“ a „Isocamerón aneb Příběh Eduarda a Elisabeth“.
Nejednou ve vězení
K získávání kontaktů nevyužíval Casanova jen ženy. Údajně měl udržovat vztah i s francouzským ministrem De Bernisem. Ze stejného důvodu se roku 1850 stal členem „Svobodných zednářů“ a jeho záměry se vyplatily. Setkal se zde totiž s významnými osobnostmi, jako byl například Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho bezcharakterní jednání se mu ovšem vymstilo a byl odsouzen mimo jiné za znevážení církve a nevhodné chování ke vdaným ženám. Z vězení se mu nakonec podařilo uprchnout, ale za života se do žaláře ještě vrátil.
Méně známá fakta
O Casanovy je již méně známé, že byl odmalička milovníkem magie, ke které ho přivedla babička.
Kvůli četným eskapádám došlo na souboj s hrabětem Branickim, ze kterého si odnesl četná zranění.
V Paříži pomohl založit loterii, která měla vést k ustálení státního rozpočtu.
Umíral v bolestech
O tom, na co Casanova zemřel, se dodnes spekuluje. Mělo se jednat buď o syfilis, což by vzhledem k jeho způsobu žití nebylo vůbec divné, nebo rakovinu hrtanu. Část svého života strávil na zámku Duchcov, kde byly nalezeny dopisy, ve kterých líčí své ukrutné bolesti.